Jak funguje flísová separačka?

Na úvod – jsem vystudovaný chemik, kterého život odvál trošku jinam. (I když ve skrytu duše stále vím, že chemie je ten nejvíc fascinující obor na světě:))

Nedávno jsem si polila flísovou mikinu vodou a zaujalo mě, jak se na jejím povrchu utvořily krásné kuličky tekutiny. Začala jsem tak přemýšlet nad tím, jak vlastně funguje flísová separačka. A když jsem se dozvěděla trochu teorie (např. o tom, jak se flís vyrábí a proč má své „vodoodpudivé“ vlastnosti, hezké video zde), nic mi nebránilo tuto teorii experimentálně potvrdit.

Jistě si pamatujete na staré televizní reklamy na pleny. Nezbytnou součástí bylo ukázat, že zadeček zůstane opravdu suchý, i když se v ní dítě počůrá a trošku se v tom poválí. Takový komfort Vám samozřejmě látková plena nikdy nezaručí. Když si prostě polijete křeslo, nějakou dobu v něm sedět raději nebudete. Jak to ale vypadá, když použijete flísovou separačku?

Laboratorní protokol

Název experimentu: Zkoumání vlastností flísové separační pleny

Látky: modré potravinářské barvivo, voda

Pomůcky: 3 ks flísových separačních plen (1x nová plena, 1x plena po prvním vyprání, 1x plena již “zapraná”), viskózové separační pleny, odměrka, bambusová vkládací vložka, improvizovaný fotoateliér, fotoaparát, stopky

Teorie: Polyesterový flís je umělý materiál vyráběný převážně z recyklovaných PET lahví. Existuje mnoho variant a úprav, jeho snad nejširší využití je v oděvním průmyslu. Nabízí podobné vlastnosti jako přírodní materiály, přičemž je levnější a při dobré údržbě i déle vydrží. Díky své struktuře je nenasákavý, v určitých úpravách dokonce přímo vodoodpudivý. Dobře odolává profouknutí větrem a přitom je prodyšný. Má tedy výborné izolační vlastnosti za každého stavu – jako vlhký i jako suchý. Toho se využívá při moderním přebalování dětí. Je-li uvnitř plenky, zajišťuje flís miminku pocit sucha, i když je plena počůraná. Při použití jako svrchní kalhotky je pěkně prodyšný, nicméně pod tlakem protéká (dítě např. usne nepřebalené, sedne si a pěkně se poválí apod.)

Pracovní postup:

  1. Vytvoříme roztok potravinářského barviva ve vodě. Výsledná barva závisí na míře zředění, zde je použit jeden balíček barvy na cca 1 litr čisté vody.
  2. Každou flísovou separačku položíme na jednu bambusovou vkládací vložku a označíme si jejich pořadí (č. 1 nová separačka, č. 2 jednou vypraná separačka, č. 3 zapraná separačka).
  3. Nalijeme 10 ml roztoku zhruba doprostřed připravené separačky a se stopkami v ruce měříme čas, který je třeba k nasáknutí roztoku do savé vložky. Průběžně fotíme.
  4. Ihned po nasáknutí veškeré tekutiny vyzkoušíme přiložením viskózové separační pleny, zda je povrch suchý nebo mokrý.
  5. Výsledek zpracujeme do podoby fotoreportu, sepíšeme závěr a vyvěsíme na internet.

Výsledky experimentu: Testovaný materiál se již na první pohled liší svou strukturou. Nová flísová plena je jemná a nadýchaná, velice příjemná na omak. Jednou praná i měsíc používaná flísová plena jsou naopak tenčí a hustě žmolíkované (je to vůbec slovo?).

Po nalití testovacího roztoku na novou plenu lze pozorovat velice pěkný efekt – tekutina vytvoří na povrchu 3D strukturu a nikam se neroztéká. K mému údivu zůstává v tomto stavu 12 minut a 38 sekund, dokud se najednou nevcucne dovnitř. Ihned po vcucnutí byl na plenu přitisknut útržek viskózové separačky, na kterém ulpělo malé množství vlhkosti. (obr. č.1). Pozn.:pokud bych čekala o něco déle, případně nasáknutí vlhkosti trochu pomohla mechanicky, tak výsledkem by (s největší pravděpodobností) byla úplně suchá viskózová separačka. Vysvětlení najdete po dočtení článku).

plenky

Po nalití roztoku na jednou pranou plenu se v podstatě opakuje tentýž scénář, pouze vcucnutí trvá o něco kratší dobu – 9 min a 15 sekund. Tento pokus jsem opakovala a tentokrát jsem simulovala vrtící se dítě – do skvrny jsem několikrát šťouchla prstem no a prostě jsem to trochu rozmatlala. Skvrna se vcula prakticky ihned. Test vlhkosti dopadl mnohem lépe než u prvního pokusu: ubrousek byl úplně suchý. (obr. č.2)

plenky1

Pokus s poslední použitou plenou dopadl následovně – na povrchu se nevytvořil ani náznak kosmické tekutiny, vše prošlo rovnou skrz. Po přiložení viskózového ubrousku tento zůstal suchý. (obr. č.3)

 plenky2

Závěr: O flísu bývá někdy prohlašováno, že tekutinu propouští skrz a proto zůstane Vaše dítko  v suchu. Toto tvrzení je mírně zavádějící – flís pouze tekutinu neabsorbuje a nový flís dělá to, co má – vodu prakticky odpuzuje. Postupně jeho vlákno žmolkuje, slehává a ničí se, nicméně vodu nikdy nezačne absorbovat a proto je po vytáhnutí z pračky flísová separačka hned v zápětí suchá. Z uvedených experimentů nicméně vyvozuji následující závěr: praním a častým používáním separační pleny dochází k jejímu ničení, nicméně v kombinaci s dostatečně savou vrstvou tvoří harmonickou dvojici k udržení zadečku Vašeho dítěte v suchu po rozumně dlouhou dobu. Samotná separačka Vás nezachrání, ale než dojde k naplnění kapacity savé vkládačky, můžete si celkem pískat, a to i když se bude dítě vrtět. Když se to vezme kolem a kolem, suchý zadeček a spokojené dítě rovná se spokojená maminka. (A naopak taky, že ano:)). Kdybyste se doma někdo jó nudili, chtělo by to zjistit takový optimálně dlouhý cyklus jedné flísové separačky. Jakože za jak dlouho už budou její kouzelné vlastnosti na nule, v závislosti třeba na typu používaného prášku (mýdla), množství a intenzitě slunečních erupcí, agresivitě stolice Vašeho miláčka apod. Ale do toho mě se už nechce. Jdu radši spát:)

Poznámka pod čarou: Na základní škole se opisuje, s věkem se to nemění a na vysoké škole už se jenom kopíruje. Nebudu Vám lhát, toto je s největší pravděpodobností můj první samostatný laboratorní protokol. Pozdě, ale přece.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

X
- Enter Your Location -
- or -
Přejít k navigační liště